Princ Harry byl vychováván ve zvláštním světě. Když byl dítě, jeho rodiče, princezna Diana a následník britského trůnu princ Charles, byly nejsledovanějším párem světa. Příliš velký tlak z paláce a různé jiné události způsobily, že jejich vztah nakonec vyvrcholil skandálním rozvodem.
Emocionální bolest, kterou ve vztahu zažila jeho matka, Harryho nikdy nepřestala strašit. Stejně jako její tragická smrt, která ho zasáhla jako dvanáctiletého chlapce.
Během dospívání často přemýšlel nad tím, jestli ho obrovský tlak a napjatý vztah s otcem nezomelie stejně jako ji, když se jednou rozhodne založit si vlastní rodinu.
Mezi dvacátým a třicátým rokem života nadměrně pil, bral drogy, zápasil se záchvaty paniky a úzkosti. Mohly za to traumatu, nenápadně přeneseny z rodiče na dítě.
Silně si uvědomoval, že by nejraději žil úplně jiný život. A zejména, měl úplně jinou rodinu. Život v královské rodině nazval křížencem mezi životem z filmu Truman Show a v zoologické zahradě.
Popsal ho tak v nedávné epizodě podcastu Armchair Expert a prohlásil, že právě on chce být tím, kdo přeruší cyklus genetické bolesti a utrpení v královské rodině.
Vědci už dříve poukázali na to, že trauma je v některých případech dědičná. Bolestivé události předků mohou mít dopad i na potomky a neřešený stav jedné generace se stává normou té další.
Traumata přecházejí z generace na generaci
Když princ Harry mluvil o své výchově, řekl že nechce na nikoho ukazovat prstem nebo kohokoliv obviňovat.
„Pokud jde o rodičovství, pokud jsem také zažil nějakou formu bolesti nebo utrpení pro bolest nebo utrpení, které zažili moji rodiče, chci se ujistit, že ten cyklus prolomím a nebude dále pokračovat,“ uvedl.
Generační trauma byla poprvé popsána v roce 1966, kdy kanadská psychiatrička Vivian M. Rakoffová a její kolegové pozorovali vysokou míru psychického utrpení u dětí přeživších holocaustu.
Pozdější výzkumy zjistili, že u těchto dětí nastaly epigenetické změny v genu, který souvisel s hladinou kortizolu – hormonu kteří se podílejí na stresových reakcích.
