Na koupi nového vozidla i ojetého se těší celá rodina. Zpravidla bývá otec rodiny ten, kdo definitivně rozhodne o koupi automobilu, a to jak z finančního hlediska, tak i z vyhovujících standardů pro rodinu. Koupí vozidla starosti nekončí, ba naopak. Jak postupovat po koupi vozidla?
Pokud se jedná o úplně první řidičovo vozidlo, je třeba si předem odpovědět na set otázek, které mu napoví, jaký typ automobilu by si měl pořídit. Primární otázkou je, k čemu bude řidič vozidlo používat. Bude s ním jezdit do vedlejší vesnice do práce? Nebo má v plánu procestovat Evropu?
Pokud se člověk dopracuje k závěru a pořídí si vozidlo dle svých představ, pak ho čeká několik dalších kroků před tím, než vyrazí na samotnou silnici. Rozhodně se nedoporučuje s vozidlem vyrážet na cesty, když auto nemá například sjednané povinné ručení. Jak postupovat po koupi vozidla?
Krok číslo 1 – Povinné ručení
Povinné ručení neboli pojištění odpovědnosti z provozu motorového vozidla kryje škody řidiče, pokud nějaké svým vozidlem způsobí druhé straně. Ze zákona je povinné, a tak ho musí mít každé auto. Rozhodně se nedoporučuje vyrazit bez něj na silnici, nejen za to hrozí vysoká pokuta, nýbrž po dopravní nehodě si dotyčný bude muset sáhnout do vlastní kapsy a zaplatit vzniklé škody.
Cena povinného ručení záleží na několika faktorech. Jedním z nich je věk řidiče. Čím mladší řidič je, tím dražší bude cena za povinné ručení. Řidiči ve věku do 26 let jsou rizikovou skupinou, která často bourá vzhledem k jejich málo zkušenostem.
Stejně jako věk rozhoduje o ceně za povinné ručení bydliště řidiče. Pokud řidič bydlí v Praze, cena za povinné ručení bude vyšší. V Praze se pohybuje po silnicích mnoho vozidel, a tak je pravděpodobnost bouračky vyšší než na vesnici.
K dalším parametrům ovlivňujícím cenu za povinné ručení patří technické parametry automobilu, roční nájezd a řidičská zkušenost, za kterou získává řidič bonusy. Ty se pak promítají v ceně za povinné ručení v následujícím pojistném období.
Povinné ručení je na rozdíl od havarijního pojištění ze zákona nutné.
Krok číslo 2 – Registrace vozidla
Dalším krokem je přihlášení vozidla do registru vozidel za poplatek 800 Kč. Po sjednání povinného ručení je třeba se dostavit na jakýkoliv úřad obce s rozšířenou působností, kde řidič předloží doklad o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Musí tak učinit do 10 dnů od koupi vozidla, což je oproti platnosti evidenční kontroly méně času.
Jaké další dokumenty jsou potřeba při registraci vozidla? Kromě již zmiňované zelené karty bude třeba mít s sebou kupní smlouvu, průkaz totožnosti, velký technický průkaz a vyplněnou žádost o zápis vozidla.
Krok číslo 3 – Technická kontrola
Technickou kontrolu znají mnozí jako STK. Kontroly provádí také měření emisí nebo evidenční kontroly. Technickou kontrolu musí podstoupit všechny vozidla v České republice, která jsou zde registrovaná. Výjimkou je kategorie R.
Na technické kontrole se zjišťuje VIN kód, stav tachometru, stav řízení, brzd, skla, světel, podvozku a karoserie. Zkoumá se i motor, a to konkrétně jeho výhon, hlučnost a případný únik kapalin.
Propadlá technická může řidiče vyjít na pokutu až do výše 2500 Kč. Propadlé technické je proto dobré se vyhnout a hlídat si povinnost se na STK dostavit řádně každé 2 roky v případě ojetých aut. U nových automobilů je tato povinnost stanovena na 4 roky.
Technická kontrola je za zákona povinná a stanovená na 2 roky v případě ojetých vozidel.
Krok číslo 4 – Evidenční kontrola
Jak bylo již uvedeno, evidenční kontrolu je možné provést na stanici STK. Evidenční kontrola se musí provádět vždy, když dojde k převodu ojetého vozidla na jiného vlastníka. Výstupem evidenční kontroly je protokol, který se předkládá při přepisu vozidla. Platnost evidenční kontroly činí 30 dnů od vystavení.
Cena evidenční kontroly se pohybuje na stanicích technické kontroly různě. Nejčastěji je však cena od 200 Kč do 800 Kč. Průměrná cena tak činí 400 Kč.
Po úspěšném absolvování všech kroků je možné automobil řádně využívat bez jakéhokoliv omezení.
